Národní institut pro další vzdělávání

Informační servis

Atraktivně o agresivitě ve škole

V první půlce června se v rámci systematického vzdělávání, které učitelům základních a středních škol poskytuje NIDV, konaly dva kurzy věnované tématu Šikana ve školním prostředí a její řešení s podtitulem Vrstevnický program jako způsob řešení raných stádií šikany ve třídě, Zde vám nabízíme rozhovor s lektorem tohoto programu Zdeňkem Martínkem.

O šikaně (aneb Rozhovor s doktorem Zdeňkem Martínkem)

       Pane doktore, proč je šikana ve škole právě v současné době takovým problémem?
       Nejprve chci zmínit, že se poruchami chování – především nespecifického charakteru – zabývám už čtvrt století, takže mohu dost dobře srovnávat. Šikana je v současné době skutečným problémem. Hlavní problém vidím v rodině. Mnohé děti vyrůstají v prostředí, které jim poskytuje dostatek materiálního zabezpečení, začíná však mizet přirozená komunikace mezi rodiči a dětmi, postrádám i výchovu k hodnotám jako je kamarádství, spolupráce a soucit.

        Kolik českých školáků zakusilo (podle vašich informací) ve škole nějaký druh šikany od svých spolužáků? A kolik učitelů od svých žáků nebo studentů?
        Neznám výzkum, který by v poslední době validně mapoval procentuální výskyt šikany u dětí a mládeže. Odhaduje se, že zhruba 50 % dětí se setkalo ve školním prostředí s nějakou formou šikany – v současné době je to především kyberšikana. Co se týče šikany vůči učitelům, jedná se o stále častěji se vyskytující jev – zde do hry vstupují i mnozí rodiče – jejich děti mají přece na všechno právo, to, že existují povinnosti, jim jaksi uniká. A to již vůbec nemluvím o přirozeném respektu k učiteli jako autoritě.

        Má učitel v současné době vůbec nějaké možnosti bránit se proti šikaně svých studentů? A když, tak jaké?
        Učitel jisté možnosti má. V každé škole existuje školní řád, kde by měla být zakotvena základní pravidla chování žáků vůči učitelům. Překročení řádu by měl vždy provázet přirozený následek. Pokud se však učitel stane například terčem kyberšikany, musí se podle mého názoru bránit oficiální cestou, tzn. dát trestní oznámení na neznámého pachatele.

        Do jaké míry hrají v šikanování druhých ve škole sociálně-ekonomické rozdíly? Některé školy uvažovaly z tohoto důvodu například o zavedení školních uniforem, po vzoru některých zahraničních škol.
        Nevím, zda by uniformy vyřešily sociálně – ekonomické rozdíly mezi dětmi. Faktem je, že některé děti (především movitějších rodičů) mají tendenci spouštět tzv. ekonomickou šikanu. To znamená, že nerozlišují spolužáky podle toho, jací jsou, ale podle toho, co mají.

         Na pozvánce na seminář o šikaně pro všechny, kteří se přihlásili prostřednictvím portálu NIDV (Národní institut pro další vzdělávání) stálo: „Tento seminář je zcela praktický, minimalizuje se metoda přednášky, účastníci si musí především vyzkoušet techniky, které by měli umět použít.“ Mohl byste ve stručnosti říci, o jaké techniky se jedná? Pro ty z nás, kteří se na váš seminář nedostali?
         Seminář byl zaměřen na zvládání prvních dvou stádií šikany ve třídách. Jedná se o tzv. Vrstevnický program, který má 5 bloků postupně na sebe navazujících po 14 dnech. Každý blok má svoji přesnou strukturu, jsou zde zařazeny hry na spolupráci, na komunikaci, rovněž je zařazena hra, kde si účastníci v bezpečném prostředí zkusí, co je to být agresor a co oběť. Seminář si klade za cíl naučit účastníky pracovat s třídami právě tímto Vrstevnickým programem. Popsat celý seminář by obsáhlo minimálně 20 stran textu.

         Mají čeští učitelé zájem učit se psychologické techniky zvládání školní šikany?
         Na tomto místě musím jednoznačně odpovědět, že většina učitelů skutečně má zájem učit se tyto techniky. Vždyť oni jsou právě těmi, kdo musí ve své každodenní praxi bojovat s problémovým chováním dětí (a to nejen šikanou). Rodiče dětí mají často představu, že učitel jejich děti „převychová.“ Tato představa je naprosto mylná, hlavním výchovným činitelem musí být vždy rodič, učitel je pouze doprovázející osobou, která může chování dítěte do určité míry korigovat. Proto je nutné, aby učitelé tyto techniky znali.

          Dá se nějak vyhodnotit, do jaké míry jsou různé psychologické techniky zvládání šikany (zvláště té ve škole) úspěšné?
          Nelze přesně vyhodnotit, zda ta či ona technika bude úspěšná či neúspěšná. Záleží na mnoha faktorech – každá třída je jiná. To, co někde zabere, je jinde naprosto kontraproduktivní, významným faktorem je i osobnost odborníka, který techniky s dětmi provádí, v neposlední řadě záleží i na přístupu samotné školy. Je pravdou, že v některých školách jsou terapeutickým technikám učitelé i vedení naprosto nakloněni, existují však i školy, kde odbornou práci na klimatu třídy berou jako nutné zlo, popř. tuto práci naprosto odmítají.

          Kterými dalšími tématy se dále zabýváte, pane doktore, případně které další typy kurzů nabízíte?
          V současné době nabízím 5 základních kurzů, všechny se týkají problémového chování dětí a mládeže. Uvádím např. Agrese a agresivita dětí a mládeže, Rizikové chování dětí a mládeže, Hyperaktivní, hypoaktivní a agresivní dítě v mateřské škole, a samozřejmě dva kurzy zabývající se již výše zmíněnou šikanou. Nemohu zapomenout i na kurzy pro rodičovskou veřejnost – jeden z nich má například název Jak nevychovat ze svého dítěte oběť či agresora.

                                                                                                               Otázky kladl Miroslav Žák

      PaedDr. Zdeněk Martínek vystudoval padagogickou fakultu UK v Praze, obor speciální pedagogika, etopedie, sociální patologie.
      Od roku 1990 pracuje v pedagogicko-psychologické poradně v Pelhřimově. Zabývá se poruchami učení a především poruchami chování u dětí a mládeže - hlavně agresí a agresivitou, šikanou apod. Letos vyšlo 2. přepracované vydání knihy Agresivita a kriminalita školní mládeže - vydala GRADA
.