Národní institut pro další vzdělávání

Informační servis

Z údolí černých čápů - příprava tábora

K prázdninám českých dětí - kromě pláží v Chorvatsku, pobytů u babičky na vesnici a poněkud bezcílného bloumání v místě bydliště - patří už neodmyslitelně letní tábory.

Jednou z podstatných součástí poslání Národního institutu dětí a mládeže je podpora těch, kteří se systematicky zabývají výchovou a vzděláním dětí a mládeže v neziskovém sektoru. To byl také důvod, proč vznikl následující seriál. Pokusme se podívat, jak v sektoru nestátních neziskových organizací vypadá reálně příprava a fungování letního tábora (který se výrazně liší od tábora komerčního se všemi jeho civilizačními vymoženostmi) a jaká celoroční činnost je případně za tím (protože ti, kteří soustavně pracují s dětmi a mládeží v jejich volném čase, říkají, že nejspolehlivější cesta k tomu, aby dítě bylo na táboře šťastné a spokojené, je jeho vstup do dobrého oddílu s celoroční činností). V jednom malebném moravském údolí říčky Březné uspořádaly své tábory tři organizace: středisko Junáka – svazu skautů a skautek ČR Jilm z Jilemnice s pořádnou smečkou vlčat, oddíl Vatra z Boskovic a Liga lesní moudrosti - kmen Huascaran z Velatic na jižní Moravě. Za skauty hovořil zejména vůdce střediska Luban, Vatráky reprezentoval hlavní vedoucí tábora Somta a mladí Indiáni mluvili hned tři: rozesmátá Soraya, hloubavý Sběhurka a sokolník Shoke. Vzhledem k tomu, že vznikl poměrně rozsáhlý materiál, dostanou jej čtenáři v podobě několika na sebe navazujících dílů. Ten první je věnován přípravě tábora. Vedoucí odpovídali na otázku, co taková příprava obnáší zejména s ohledem na administrativní a právní podmínky.

     Luban: Podle mého názoru je za poslední čtyři roky servis ze strany Junáka, potažmo hygieny, dobrý a informace jsou dostačující. Když jsme začínali, čerpali jsme z webu YMCA. Ti nám tehdy dovolili použít vzorové dokumenty typu smlouva či prohlášení, protože to pro ně dělal právník. Pak jsme o tom mluvili s Dickem (zpravodaj pro výchovu Výkonné rady Junáka) a já jsem toto téma přednášel na jednom Elixíru (každoroční největší vzdělávací setkání mladých skautských vedoucích). Následně Junák vypracoval webovou stránku, kterou má dodnes, a jednoduchý pokyn, který aktualizuje a který je plně dostačující.
     Pro právní prostředí fungování táborů je důležitá je i podpora v Parlamentu, kde existuje Skautský klub. Přes něj se dá ledacos prosadit, aby se vyhlášky držely v určitých mezích, aby umožňovaly skutečné táboření. To je samozřejmě důležité, ale klíčové je, že se přijatelné podmínky prostřednictvím České rady dětí a mládeže vyjednávají pro všechna sdružení.
     Co se týče našich konkrétních kroků, hlásíme tábor na příslušnou hygienickou stanici. Letos poprvé u nás nebyla kontrola, jinak zatím vždycky, ale v podstatě neměla s ničím problémy. Jen loni měli první výhradu, že v kuchyni nebyla tekoucí pitná voda pro omytí rukou obsluhy kuchyně. Takže to jsme letos napravili. Dívali se také do stanů, jestli máme podlážky, upozornili nás na některé změny vyhlášky – servis bezvadnej. Dokonce mi tolerují, že posílám hlášení mailem a nebazírují na tom, abych hlášení poslal měsíc předem. Jsou tolerantní a vstřícní. Tak bych si představoval, že by to mělo pořád být. Hranici okresů a krajů tu tvoří říčka Březná, takže my tábor hlásíme na hygienu do Ústí nad Orlicí a k lékaři jezdíme do Zábřeha, což už je okres Šumperk. Z katastrálního hlediska máme kontakt na obě obce, Hoštejn i Tatenici.  Tím, že jezdíme na jedno místo, už nás všichni znají, smlouvy aktualizujeme a řadu věcí domlouváme také telefonicky.

     Somta:  Příprava tábora? Ne že by to pro nás bylo nějak extrémně složité – my toho totiž z hlediska administrativy moc neděláme vzhledem k tomu, že to za nás řeší Dům dětí a mládeže (DDM) Boskovice, jehož jsme (kromě toho, že máme i občanské sdružení stejného jména) kroužkem. Respektive řeší za nás všechny přihlášky, vybere peníze, pošle všechny potřebné žádosti a hlášení a já pak jen doložím vyúčtování, co jsme všechno nakoupili. No a DDM zajišťuje zároveň třeba pojištění, taky tady může být zaměstnáno několik lidí na dohodu o provedení práce.
     Hygiena - každý rok nás sem jezdí kontrolovat. Tak se s ní vždycky domluvíme, co děláme špatně, abychom to mohli příští rok zlepšit. Zdraví dětí je zabezpečeno – máme tady naše kamarádky zdravotní sestry, co byly dřív jako děti ve Vatře. Z právního hlediska nás vždycky poučí z DDM, protože to je zřizovatel, takže ti mně všechno řeknou, dají mi všechny vyhlášky a řeknou mi, na co si mám dávat obzvlášť pozor. Takže my už víme, co máme dělat.  Hygiena sem každoročně jezdí, vždycky projde celý tábor a zkontroluje všechno, co musí být podle platné legislativy. Obvykle něco najde, a to hlavně proto, že na něco zapomeneme. Minulý rok jsme měli v zápisu docela hodně věcí, objevilo se tam asi osm různých pochybení, tak nám dali pětistovku pokuty a zase odešli. My jsme jim slíbili, že to všechno napravíme, takže tento rok se určitě polepšíme.

 

     Soraya, Sněhurka a Shoke: Většina z nás jezdí na tábory odmalička, jsme na to zvyklí, takže mnohé věci se už staly rutinou. I když dát dohromady vše tak, aby se na něco nezapomnělo, to je pořád umění. Hygiena, to máme podle vyhlášky, to známe. Navíc jsme malý tábor, hygiena se nám dodržuje mnohem líp než ve velkých táborech, a vlastně vzhledem k nízkému počtu dětí nemáme ani nahlašovací povinnost. Ale samozřejmě hlásíme tábor na ústředí Ligy lesní moudrosti, a tam je vše hned vidět – mapa tábora, termín. Ale zatím nám sem ještě žádná kontrola nepřišla. Louku máme pronajatou od soukromníka a je to taky naprosto bez problémů. Co se týká prostředí, líbí se nám, že je to tady taková divočina. Známe třeba jiné tábory kousek od města, je to takové o ničem. Ale tady je les, klid, je to tady pohodový.  I z hlediska her je to úplně v pohodě. Dají se tu hrát všechny možné bojovky, jsou tu lesy, skály…letos nejsou ani vosy, ale zato spousta berušek. Jako každý rok tu pozorujeme černé čápy.  Jsme tu dobře krytí, i když v sousedství jsou dva tábory, nevidíme na sebe a nerušíme se. Je to tu prostě nádherné.

Text a foto: Svatava Šimková, Národní institut dětí a mládeže