Kvalita a konkurenceschopnost
v neformálním vzdělávání

Kvalita a konkurenceschopnost v neformálním vzdělávání

Národní institut pro další vzdělávání

projekt K2

Kvalita v neformálním vzdělávání – potřebujeme ji?

Na téma kvality a konkurenceschopnosti organizací zájmového a neformálního vzdělávání jsme hovořili s ředitelem Odboru pro mládež Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Michalem Urbanem.

Mladí lidé si v rámci formálního vzdělávání, tedy ve školách, osvojují množství vědomostí, avšak toto prostředí příliš nepřeje rozvoji dovedností, schopností a postojů, které jsou nezbytné pro úspěšné uplatnění v zaměstnání a dalším životě. Velký prostor pro získávání tzv. měkkých kompetencí poskytuje neformální vzdělávání, všeobecně působí na složky charakteru člověka a vývoj jeho osobnosti. Proto je tak důležitá kvalita služeb, které nabízejí organizace pro zájmové a neformální vzdělávání. A právě tu chce podpořit svými aktivitami projekt K2, který společně realizují ministerstvo školství a Národní institut dětí a mládeže. O kvalitě a konkurenceschopnosti v této oblasti jsme hovořili s Michalem Urbanem, ředitelem Odboru pro mládež Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Před prázdninami jste se zúčastnil semináře k řízení kvality v zájmovém a neformálním vzdělávání, který uspořádal Národní institut dětí a mládeže v rámci projektu K2. Čím by se podle Vás měla vyznačovat kvalitní organizace pracující s dětmi a mládeží?

Na první pohled se dá kvalitní organizace pracující s dětmi a mládeží určit podle toho, že nemá dlouhodobě nouzi o spokojené klienty, tedy děti a jejich rodiče.  U organizací, kde se toto daří, vidíme, že úspěch není automatický. Předchází mu celá řada procesů, které probíhají ve všech organizacích nabízejících služby. Kvalitní organizace by měla mít jasno, jaké je její poslání, měla by být dobře řízena, měla by umět plánovat, měla by pečlivě vyhodnocovat své aktivity, aby se poučovala z chyb, měla by sledovat nové trendy a snažit se na ně reagovat svou nabídkou služeb, měla by mít promyšlenou komunikační strategii, měla by mít ve svém týmu kvalitní pracovníky, pracovat na jejich rozvoji, ale měla by si jednoduše poradit i se situací, kdy některý z důležitých pracovníků odejde, apod.

Myslíte si, že je vhodné zajišťovat vzdělávání vedoucích pracovníků těchto organizací v oblasti řízení kvality a kdo a jak by je měl organizovat?

V žádném případě nechceme zvýšit administrativní zátěž pro organizace pracující s dětmi a mládeží. Pouze se snažíme přenést know-how úspěšných organizací třeba z prostředí byznysu do prostředí práce s dětmi a mládeží, zohlednit specifika této oblasti a nabídnout těmto organizacím podporu, jak pracovat efektivněji. Proto má podle mého názoru smysl podporovat organizace tím, že jim přenos tohoto know-how připravíme a naučíme je s ním pracovat. V projektu K2 nabízíme organizacím jednu z mnoha cest, jak pracovat se svojí kvalitou. A je pouze na rozhodnutí každé organizace, jestli tuto formu podpory vyhodnotí jako prospěšnou, jestli ji využije, nebo dá přednost jiným nástrojům, anebo se tím nebude vůbec zaobírat.

Na již zmíněném semináři odborní pracovníci projektu K2 představili on-line systém řízení kvality OLINA. Jak může podle vás přispět k zefektivnění a profesionalizaci činnosti organizací, proč by jej měly využívat?

Vím, že vedoucí pracovníci jsou k řízení kvality často velmi skeptičtí. Sám jsem byl také takový v době, kdy jsem pracoval v České národní agentuře Mládež. Když jsme měli zavádět ISO, bral jsem to jako byrokratickou zátěž, kterou si na nás Evropská komise vymyslela. A pak jsem byl velmi mile překvapen, když jsme museli dělat revizi fungování organizace, popisovat procesy a řešit oblasti, které jsme do té doby neřešili. Díky tomu jsme mnoho činností nastavili jinak a hodně nás to posunulo.
Systém OLINA představuje komplexní nástroj, jak lépe řídit organizaci, plánovat vlastní činnost, pracovat s lidskými zdroji a rozvíjet svoji činnost. Výhodu spatřuji v tom, že je, na rozdíl od jiných nástrojů, k dispozici zdarma, byl přizpůsoben oblasti práce s dětmi a mládeží, nabízí dodatečnou podporu a na jeho vzniku se velmi aktivně podílely samy organizace, které s dětmi a mládeží pracují. Vím, že nás čeká ještě hodně práce, než se „vychytají všechny mouchy“, které provázejí vznik každého elektronického nástroje, ale věřím, že jej organizace využívat budou (nebo třeba jen některé jeho části) a že jim pomůže v dalším rozvoji.

Jaké vidíte hlavní pozitivum na hodnocení kvality organizací, které pracují s dětmi a mládeží, povede ke zvýšení konkurenceschopnosti v této oblasti?

Aby nedošlo k nepochopení, MŠMT nechce v žádném případě kvalitu organizací hodnotit. Nabízíme organizacím pouze možnost ohodnotit samy sebe, a v případě shledání nějakých nedostatků nabídnout nějakou formu podpory. V jakékoliv činnosti přeci platí, že chci-li být lepší, musím se hodnotit a napravovat zjištěné nedostatky. Bez uvědomění si vlastních nedostatků se nemohu zlepšovat.

Jakými formami podporuje resort ministerstva školství organizace pro zájmové a neformální vzdělávání, má nějaké „páky“, aby u nich vzbudil snahu a chuť sebehodnotit svou činnost a tím ji i zkvalitnit?

Nejlepší motivací je kvalita nabízeného produktu. Když organizace uvidí, že nabízené nástroje fungují, budou mít samy zájem je využívat. Ministerstvo školství má nástroje, jak organizace motivovat k práci s kvalitou v podobě dotačních programů a nastavování příslušné legislativy. V tuto chvíli je však předčasné o těchto nástrojích hovořit, protože si napřed musíme počkat, až budou všechny výstupy projektu K2 hotové, pak si je musíme vyhodnotit, uvidíme, jaký bude zájem, a teprve poté můžeme začít uvažovat o nějakých „pákách“. Zatím je pro mě zárukou, že se na vývoji všech nástrojů podílejí samotné organizace pracující s dětmi a mládeží, proto si myslím, že žádné „páky“ nebudeme muset používat.

Děkuji za rozhovor.

Ptala se Vlasta Kohoutová