Kvalita a konkurenceschopnost
v neformálním vzdělávání

Kvalita a konkurenceschopnost v neformálním vzdělávání

Národní institut pro další vzdělávání

projekt K2

Jak vnímáme výsledky neformálního vzdělávání?

PruzkumV rámci projektu K2 bylo realizováno úvodní dotazníkové šetření. Jeho druhá část, jehož cílovou skupinou byli respondenti ze středisek volného času (SVČ), nestátních neziskových organizací dětí a mládeže nebo pracujících s dětmi a mládeží (NNO) a další odporná veřejnost (zástupci VŠ, státní správy apod.), byla zaměřena na problematiku uznávání neformálního vzdělávání a byla spojena s klíčovou aktivitou projektu č. 2 Metodická podpora uznávání neformálního vzdělávání (KA02).

Kromě zmíněné problematiky uznávání výsledků neformálního vzdělávání jsme se v první části zaměřovali také na způsoby hodnocení činností v organizacích. O tom více v odkazu „Řízení kvality“. V nejbližších dnech bude také na webu projektu zveřejněna celá zpráva z tohoto úvodního šetření. Získané výsledky budou využity při realizaci projektu.

V rámci šetření jsme získali 134 odpovědí. Z SVČ bylo 70 respondentů, z NNO 56 a 8 respondentů bylo z řad zástupců státní správy a další zainteresované veřejnosti. V tomto příspěvku se zaměříme jenom na vybraný úsek. V první řadě nás zajímalo, zdali si respondenti myslí, že by rozvíjení kompetencí v rámci neformálního vzdělávání mělo být obecně vnímáno jako důležité společenské téma. Tedy jestli respondenti mají pocit, že by běžná společnost měla přikládat význam tomu, když se člověk ve svém volném čase dobrovolně vzdělává a rozvíjí například prostřednictvím široké palety činností, které nabízejí SVČ a NNO. 

Graf č. 1 Rozvíjení kompetencí jako důležité téma

Naprostá většina respondentů (120) si myslí, že zapojování se do neformálního vzdělávání a rozvíjení znalostí a dovedností mimo oficiální školský vzdělávací systém by mělo být „běžnou“ veřejností vnímáno jako důležité. Z těchto 120 respondentů jich je 65 z SVČ, 48 z NNO a 7 patří do skupiny „ostatní“, tedy státní správa, VŠ apod. Ovšem zdali to takto vnímá i „běžná“ veřejnost, už tak respondenti přesvědčeni nejsou. Pouze 37 z nich si myslí, že se o tuto oblast zajímají i ti, kteří mezi účastníky neformálního vzdělávání nepatří, 54 z nich toto nedokážíou posoudit a 29 respondentů si naopak myslí, že kromě účastníků neformálního vzdělávání se o tuto problematiku nikdo další nezajímá. Na základě těchto výsledků můžeme říci, že se otevírá prostor pro propagaci neformálního vzdělávání, a především pro uznávání jeho výsledků jak „běžnou“ veřejností, tak i veřejností, která by měla být v tomto zainteresována především – potenciální zaměstnavatelé, vzdělavatelé, ale i další.

I jedna z dalších otázek v dotazníku souvisela s tím, jak respondenti vlastně vnímají to, co jim dalo neformální vzdělávání. Důležitým, a dá se říci, že tentokrát ne úplně očekávaným, zjištěním je názor respondentů na problematiku uznávání výsledků neformálního vzdělávání ostatní veřejností. Konkrétně jsme se zeptali, která tzv. „rovina uznávání“ kompetencí rozvíjených v rámci neformálního vzdělávání je dle respondentů nejdůležitější. Nabídli jsme jim čtyři „roviny uznávání“, které vyplynuly z „Usnesení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě o uznávání významu neformálního a informálního učení v oblasti evropské mládeže“, ale i díky realizaci předchozího projektu Klíče pro život. Otázka byla položena již jen respondentům, kteří v předchozí otázce uvedli, že rozvíjení kompetencí v rámci neformálního vzdělávání by mělo být společensky důležité téma, kterých bylo 120, viz graf č. 1.

Graf č. 2: Roviny uznávání neformálního vzdělávání

Pozn.: v grafu jsou uvedeny odpovědi všech respondentů, kteří uvedli, že neformální vzdělávání je důležité společenské téma.

Přestože by „vnější“ pozorovatel očekával spíše preferenci uznávání výsledků neformálního vzdělávání ze strany zaměstnavatelů a vzdělavatelů (např. prostřednictvím Europassu, Osobního kompetenčního portfolia apod.), uznání jeho společenské prospěšnosti nebo třeba ze strany státu respondenti považují za nejdůležitější „uznání vlastních kompetencí samotným jedincem, který se učí a vzdělává tak, aby byl schopen si své kompetence získané neformálním vzděláváním uvědomit, prezentovat je, aby poznal sám sebe a mohl na nich založit plán osobnostního rozvoje, včetně kariérního“. Takto se vyjádřilo 46 respondentů. Dalších 32 respondentů preferuje „uznání výsledků neformálního vzdělávání ze strany státu (ve smyslu zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání)“.

Můžeme tedy sledovat zajímavý rozpor. Na straně jedné si respondenti myslí, že rozvíjení kompetencí v rámci neformálního vzdělávání by mělo být obecně vnímáno jako důležité společenské téma. Ovšem na straně druhé, v případě uznávání těchto kompetencí nebo obecně výsledků neformálního vzdělávání, považují za nejdůležitější nikoliv uznávání ze strany zaměstnavatelů nebo státu, ale především od sebe samých, společně s uvědoměním si, čeho dosáhli. Nabízí se tak otázka, zdali respondenti nepovažují za důležité uznání jejich schopností a dovedností osvojovaných v rámci neformálního vzdělávání od zaměstnavatelů právě proto, že je často ani nenapadne tyto dovednosti považovat za něco, co rozšiřuje jejich kvalifikaci, využitelnost v dalších segmentech společnosti?

V tomto případě se pro pracovníky KA02 otevírají další výzvy, které jsou plně v souladu se záměrem projektu, jsou zcela legitimní a korespondují se zájmy cílové skupiny. Tedy nejenom propagovat a zavádět vzdělávání v organizacích na základě kompetenčního přístupu, ale současně také propagovat v organizacích práci s „Osobním kompetenčním portfoliem“ (OKP), které může být zrcadlem profesní cesty jedince a cestou k sebepoznání, k sebeuznání nebo také k nastartování osobnostního i kariérního rozvoje. Nejprve tedy v organizacích neformálního vzdělávání, kde si jeho účastníci do OKP zaznamenávají úrovně schopností a dovedností, kterých dosáhli. S tím pak souvisí spolupráce s běžnými zaměstnavateli či vzdělavateli, ale i další veřejností, která spočívá především v osvětě týkající se dosažených výsledků neformálního vzdělávání a jejich obecné uznávání.

 

Zpracoval:

Mgr. Miroslav Bocan

Výzkumný pracovník, projekt K2