Kvalita a konkurenceschopnost
v neformálním vzdělávání

Kvalita a konkurenceschopnost v neformálním vzdělávání

Národní institut pro další vzdělávání

projekt K2

Vzdělání, vzdělání – všechny smutky zahání...(1. část)

... budeme-li se vzdělávat, budeme-li vzdělanější, budeme šťastnější, spokojenější, budeme dobrými lidmi? Kéž by to bylo tak jednoduché, ale jistě je na tom kus pravdy. V současné době stále častěji slýcháme o celoživotním učení . Každý z nás se učí téměř na každém kroku dnes a denně. Mnozí z nás nezáměrně, mnozí záměrně. Celoživotní učení zahrnuje všechny možnosti učení, které jsou chápány jako jediný propojený celek, který dovoluje rozmanité a četné přechody mezi vzděláváním a zaměstnáním a který umožňuje získávat stejné kvalifikace a kompetence různými cestami a kdykoli během života. Zahrnuje tedy i neformální vzdělávání.

Neformální vzdělávání, uznávání neformálního vzdělávání – pro někoho podivné nebo nejasné spojení slov?  Ano, pro mnohé ano. A přitom jde o velké téma v oblasti školství. Proč?

V České republice se často hovoří o poměrně vysoké nezaměstnanosti, poměrně mnoho lidí je na pokraji chudoby, chybí místa pro absolventy škol, přibývá nezaměstnaných, a přitom zkušených 50+, chybí nám specialisté v některých nových oborech. Někde se dočteme, že pracovní místa jsou, ale chybí to správné profesní zaměření, specifická odbornost a vzdělaní zaměstnanci, mnohým chybí tzv. měkké kompetence, jiným tohle a tamhleto. Na jedné straně je poukazováno na kult mládí v mnohých firmách, na druhé straně roste počet mladých, kteří se na trhu práce složitě uplatňují. Hovoříme-li o zkušených zaměstnancích, stávají se nadbytečnými, ale jejich zkušenosti mnohde chybí a nebo nejsou využívány, někde zkušení zaměstnanci zůstavají a zaměstnavatel je schopen rovnoměrně a vhodně vyvažovat veškeré schopnosti jednotlivých věkových skupin. Každá statistika vychází z jiných dat, má svůj záměr, svůj cíl a  totéž je možné říci o výzkumech a průzkumech. Vždy se dozvíme něco jného a z jiného pohledu. 

Někteří lidé, často právě z tzv. ohrožených skupin, se neradi učí, neradi se vzdělávají. Co s tím? Milujme učení a vzdělávání? Berme překážky v práci jako příležitosti pro změnu sebe sama? Klišé, vtip? Rozhodně stojí za to, najít si dobrý vztah k učení. Nápomocni mohou být jak učitelé, tak rodiče, tak i všichni další vzdělavatelé v neformálním vzdělávání, a dokonce i zaměstnavatelé a různí poradci. Radost a hrdost díky přístupu ke vzdělání a k seberozvoji může podpořit správnou cestu v profesním i osobním životě. 

Neformální vzdělávání – zjednodušeně řečeno jde o vzdělávání mimo školu, tedy mimo formální vzdělávání. Ve Startegii celoživotního učení ČR najdeme toto vysvětlení: „Vzdělávání, které je zaměřeno na získání vědomostí, dovedností a kompetencí, které mohou respondentovi zlepšit jeho společenské i pracovní uplatnění. Neformální vzdělávání je poskytováno v zařízeních zaměstnavatelů, soukromých vzdělávacích institucích, nestátních neziskových organizacích, ve školských zařízeních a dalších organizacích. Patří sem např. organizované volnočasové aktivity pro děti, mládež a dospělé, kurzy cizích jazyků, počítačové kurzy, rekvalifikační kurzy, ale také krátkodobá školení a přednášky. Nutnou podmínkou pro realizaci tohoto druhu vzdělávání je účast odborného lektora, učitele či proškoleného vedoucího. Nevede k získání stupně vzdělání.“

A uznávání neformálního vzdělávání?  Pomozme si Slovníkem českých synonym. Najdeme zde sloveso „uznat“ – 1. rozhodnout se, shledat, usoudit; 2. přiznat, připustit, přijmout; 3. akceptovat, potvrdit schválit, přijmout (požadavky); 4. ocenit, pochválit, zhodnotit. Tady vyhovuje nejlépe čtvrtý význam.

Dále je zde podstatné jméno „uznání“ – 1. ocenění, pochvala, pocta; 2. mínění názor, úsudek. Zde je možné zvolit význam „ocenění“.

S podporou Slovníku českých synonym však zdaleka jasno nemáme. Postupně, krok za krokem, „probádáme“ slovní spojení „uznávání neformálního vzdělávání“  z pohledu projektu K2 – kvalita a konkurenceschopnost. 

V projektu K2, v klíčové aktivitě KA 02 Metodická podpora uznávání neformálního vzdělávání, pokračujeme na základě výstupů projektu Klíče pro život a věnujeme se tomuto tématu ve čtyřech rovinách:

1. Uznání společenské prospěšnosti neformálního vzdělávání.

2. Formální uznání výsledků neformálního vzdělávání ze strany státu (Zákon 179/2006 Sb.).

3. Uznání výsledků neformálního vzdělávání ze strany zaměstnavatelů a vzdělavatelů.

4. Uznání vlastních kompetencí samotným jedincem, který se učí a vzdělává tak, aby byl schopen si své kompetence rozvinuté neformálním vzděláváním uvědomit, prezentovat je, aby poznal sám sebe a mohl na nich založit plán osobnostního rozvoje, včetně kariérního.

Co se nám daří a co ne v jednotlivých rovinách uznávání neformálního vzdělávání, si můžete přečíst postupně v dalších článcích na pokračování. Co nás čeká příště: neformální vzdělávání z různých úhlů pohledu a uznávání společenské prospěšnosti neformálního vzdělávání.

(dh)