Národní institut pro další vzdělávání

Neformální vzdělávání

Specifické poruchy učení - 1.část

Specifické poruchy učení jsou poruchy způsobující problémy v rámci vzdělávacího procesu, kdy postižení projevují nedostatečně rozvinuté schopnosti, což jim způsobuje výukové obtíže.

Pod pojmem specifická porucha učení, ale také vývojová porucha učení, porucha učení, či specifická vývojová porucha učení (dále jen SPU) můžeme zahrnout celou skupinu poruch a dysfunkcí, které jsou příčinou výukových obtíží dítěte ve škole .

Odborně se jim říká dyslexie, dysortografie, dysgrafie a dyskalkulie. Odhaduje se, že v populaci je 4-5% jedinců, trpících některou z těchto poruch, vyšší procento výskytu je u chlapců. Pedagogové však uvádějí, že takových dětí může být až 20 %, protože ne všechny děti mají při své poruše stejné projevy a obtíže. Asi 2 % dětí má v rámci vzdělávacího procesu výrazné problémy se zvládáním čtení, psaní nebo počítání, a to nejčastěji v důsledku dysfunkce určité oblasti mozku. Specifické poruchy učení nezpůsobují obtíže v prostředí školy a vzdělávacím zařízení, ale i v sociokulturním prostředí a profesionálním uplatnění. Tyto poruchy učení mají vliv na formování osobnosti dítěte, které často trpí pocity méněcennosti a neurotickými příznaky, mezi které mj. patří poruchy spánku nebo nechutenství. Psychosociální postavení dítěte je ovlivňováno reakcemi zdatnějších spolužáků, učitele a přístupem rodičů k „neúspěchu“ dítěte. Děti se často obávají odmítnutí rodičů, což vede ke vzniku úzkostí. Projevy SPU se nejčastěji objeví až na určitém stupni vývoje dítěte, zpravidla po nástupu do 1.ročníku ZŠ.


Specifické poruchy učení nejsou způsobeny poruchami vývoje, zrakovým, sluchovým, motorickým nebo jiným zdravotním postižením, ani přímo způsobeny prostředím s nedostatečnými podněty. Přesný původ vzniků těchto poruch učení není dosud znám. Předpokládá se, že existuje dědičný sklon k rozvoji těchto poruch (přibližně u 40% dětí postižených rodičů), a že tyto poruchy jsou způsobeny mj. odchylnou organizací aktivit mozku a dominancí hemisfér, která není typická. Specifické poruchy učení jsou nejčastěji vztahovány k dysfunkci části mozku (následkem např. LMD) nebo jeho drobného poškození, určitý vliv je přikládán i nepříznivým vlivům prostředí – zejména emocionálnímu klimatu v rodině a vztahu rodičů ke škole.


Specifické poruchy učení se projevují u dětí napříč celým spektrem rozložení inteligenčního kvocientu, tedy jak u dětí nadprůměrně (např. Albert Einstein byl také dyslektik), tak i podprůměrně inteligentních. Výjimkou nejsou případy, kdy dyslektici dosáhli v profesní kariéře vrcholu svého oboru. Vývojovou poruchou čtení byl postižen například slavný státník Winston Churchill nebo zakladatel Microsoftu Bill Gates. Další významné osobnosti měly poruchu čtení: W. A. Mozart, Leonardo da Vinci, Gustav Flaubert, Walt Disney, Hans Christian Andersen, Tom Cruise, Whoopi Goldberg, Pablo Piccaso nebo také
Alexander Bell, gen. George S. Patton, Thomas A. Edison, J. F. Kennedy, Woodrow Wilson, George Bush a jiní.
Starší výzkumy, realizované převážně lékaři, také zkoumaly vznik specifických poruch učení jako reakci na organické poškození mozku (např. v důsledku úrazu hlavy) a centrální nervové soustavy. Souvislost se však nepodařilo prokázat.

Příčiny vzniku poruch učení

  • Dědičnost – je to případ, kdy se v blízké rodině mohou vyskytovat lidé, kteří těmito obtížemi trpěli či trpí.
  • Nepříznivý nitroděložní vývoj dítěte - tento bývá zpětně většinou obtížně prokazatelný. Uvažuje se zde například o negativním vlivu nevyvážené hormonální hladiny matky či dítěte v průběhu těhotenství, vlivu prodělaných závažnějších onemocnění matky během těhotenství, vlivu rizikových léků z hlediska těhotenství a vývoje plodu, intoxikace jinými škodlivými látkami včetně užívání drog, alkoholu a kouření. Negativní vliv na nitroděložní vývoj dítěte může mít i dlouhodobý psychický stres matky během těhotenství.
  • Komplikace při porodu a v období těsně po porodu - těžký porod s přidušením dítěte nebo těžší novorozenecká žloutenka mohou být také příčinou, na jejichž základech se mohou poruchy učení rozvinout.
  • Nepříznivý vývoj dítěte v období do jednoho roku věku - sem spadá například prodělání těžšího infekčního onemocnění, úraz hlavy a podobně.
  • Nedostatek potřebných podnětů – např. málo podněcující rodinné prostředí pro zdárný a včasný vývoj řeči, nedostatečná pomoc při zvládání dovedností čtení a psaní v raném období školní docházky.

DYSLEXIE – patří mezi nejčastěji se vyskytující specifické poruchy učení. Jedná se o poruchu schopnosti naučit se číst běžnými metodami a porozumět čtenému textu, přestože inteligence takového dítěte není snížená. Děti (a také dospělí) nejsou schopni číst dlouhé texty a pochopit jejich smysl, ačkoliv znají písmena. Tyto děti mají potom problémy i např. při přijímacích testech na střední školy, kde se vyžaduje práce s textem.
Tato porucha postihuje tedy základní znaky čtenářského výkonu, a to rychlost, správnost, techniku čtení a porozumění čtenému textu.


Dyslektické projevy mohou mít různé příčiny a mohou se vyskytovat v různých oblastech čtenářského výkonu:

  • Rychlost - dítě luští písmena a hláskuje, neúměrně dlouho slabikuje, nebo naopak čte zbrkle, domýšlí slova. Není výjimkou, když dítě má dobrou rychlost čtení, umí tedy převést tvar slov do zvukové podoby, ale není schopno chápat obsah přečteného.
  • Chyby – dítě zaměňuje tvarově blízká písmena např. a/e, m/n, b/d/p. Může také zaměňovat zvukově blízká písmena t/d. Dochází k zaměňování pořadí písmen ve slově, kdy například slovo sen je přečteno jako nes, někdy může vynechávat písmena případně i slabiky některých slov. Další častou chybou je domýšlení slov podle jejich začátku nebo kontextu.
  • Technika čtení – dítě například slovo potichu předčítá po hláskách a pak jej vysloví nahlas, nebo neúměrně dlouho zůstává ve čtenářském vývoji u slabikování, opakovaně čte začátky slov případně celá slova, čtení je neplynulé, těžkopádné, s častými zárazy.
     Porozumění – zaměření úsilí a pozornosti na zvládnutí čtenářské techniky může dítěti znemožnit více či méně porozumět obsahu přečteného. Někdy to může být na úrovni úniku detailů, či částí z obsahu. V nejtěžších případech dítě nerozumí obsahu přečteného textu vůbec.
    Rozložení skupiny dyslektiků je stejné, jako rozložení celé populace. Jsou mezi nimi intelektuálové nadprůměrní, průměrní i podprůměrní. Poměr dyslektiků mezi dívkami a chlapci je 1:10 v neprospěch chlapců. Chlapců postižených dyslexií je desetkrát více. Rozhodující význam pro výzkum, diagnostiku a nápravu specifických poruch učení měl Samuel Torrey Orton, jehož jméno nese také nejvýznamnější organizace zabývající se dyslexiemi (Ortonova dyslektická společnost, se sídlem v USA).
  • Diagnostiku provádí pouze pracovník pedagogicko – psychologické poradny. Diagnózu nemůže určit ani rodič nebo učitel, dokonce ani dětský lékař.
  • Při diagnostice se musí vyloučit tyto okolnosti:
    - zda nejde o následek smyslových vad
    - zda má dítě přiměřenou inteligenci
    - poskytuje-li mu jeho sociokulturní prostředí dost příležitostí ke vzdělávání
  • V rodině je třeba dyslektické dítě podněcovat k mluvení. Necháme si vyprávět zážitky (co se přihodilo u babičky, v mateřské škole, s kým si hrálo).
  • Zpíváme dětské písničky, vytleskáváme říkadla a rozpočitadla. Případné chyby neopravujeme, jen správnou větu řekneme a zazpíváme. Především je nutné těmto dětem denně číst.
    Vzdělávání žáků a studentů s dyslexií stanoví Směrnice ministerstva školství č.j.: 13 710/2001-24 ze dne 6.6.2002 , že je nezbytné vzdělávat žáky s poruchou učení tak, aby dítě handicapem netrpělo. Je vydán i Metodický pokyn13 711/2001-24, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k vzdělávání žáků se specifickými poruchami učení nebo chování. Metodický pokyn navazuje na Směrnici MŠMT k integraci dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.
    Například:
    - částečná redukce učiva
    - poskytnutí delšího času k vypracování úkolů
    - používání speciálních pomůcek (například PC)
    a především hledání jiných cest vzdělávání, které nejsou ovlivněny poruchou.

Další část informací o poruchách učení bude věnována dysortografii.


Upravené počítačové klávesnice pro osoby se specifickými poruchami učení, Konference- Edinburgh 2005


Pro zajímavost:

Tom Cruise

Tom Cruise je aktivistou a celosvětovým velvyslancem Mezinárodní aplikované scholastiky. Jeho práce spočívá v pomoci Aplikované scholastice etablovat její rozlehlé školící středisko pro učitele a centrálu v St. Louis, Missouri.
Když mi bylo asi sedm let, označili mě jako dyslektika. Měl jsem prázdno v hlavě, cítil jsem úzkost, nervozitu, nudu, bezmoc a hloupost. Po celou dobu, co jsem chodil do školy a část mé kariéry jsem se cítil, jako bych měl něco skrývat.
„Potom jsem se seznámil s dílem L. Rona Hubbarda… a všechno zapadlo na své místo. Měl jsem co dohánět, ale bylo to ono! Uvědomil jsem si, že se mohu naučit naprosto všechno, co chci.
„Nechci, aby lidé zažívali to, co jsem zažil já. Chci, aby děti byly schopné vyřešit své problémy v životě.“



John Travolta

John Travolta, herec oceněný filmovou akademií, je dlouholetým mluvčím Aplikované scholastiky. John Travolta neúnavně propaguje studijní technologii v médiích, v Capitol Hill ve Washingtonu, D.C., a při získávání příspěvků v soukromém sektoru.
Studijní technologie mi umožnila - někomu, kdo nikdy nedokončil střední školu, dosáhnout jednoho z mých největších cílů – stát se pilotem tryskových letadel. A nejen to, ale rovnou pilotem s licencí řídit šest různých typů tryskových letadel. Také jsem osobně viděl, jak tato zázračná vyučovací technologie přinesla naději a radost do životů mnoha dětí, ať už v městských komunitách, ve školách nebo doma.
„Doufám, že si najdete čas, abyste si zjistili více o studijní technologii a o Aplikované scholastice. Může to změnit váš názor na budoucnost, kterou můžeme vytvořit pro naše děti.“

Mgr. Danuše Netolická